Péče o raněné a trpící patřila vždy k hlavnímu poslání církevních řádů a kongregací. Dokonce už papež Řehoř Veliký v roce 817 uložil klášterům péči o chudé a nemocné. Při mnoha klášterech  byly postupně zřízeny nemocnice a špitály. K velkému rozvoji ošetřovatelství u církevních řádů došlo za křížových výprav v letech 1095 - 1121. V té době vznikaly nové vojensko-církevní řády, které pečovaly ve Svaté zemi především o raněné vojáky a poutníky. Členové těchto řádů prosluli vysokou morálkou. Tyto řády  aplikovaly do praxe také nově získané zkušenosti z válečných konfliktů. Zřizovaly například nově koncipované lazarety s oddělenými prostory pro nemocné. Větší místnosti byly využívány pro lehce raněné, menší pro těžší případy a pacienti v kritickém stavu byli umísťováni do speciálních boxů. Řády zaváděly také pravidelné vizity s lékaři.
Až do 19. století skoro neexistovala  žádná jiná forma organizované ošetřovatelské činnosti, než ta, kterou poskytovaly různé církevní řády. Stávaly se tak  jedinou a často poslední nadějí trpících.
I po vzniku organizované ošetřovatelské služby zůstaly některé řády věrné svému poslání a věnují se charitativní činnosti dodnes.
Na těchto stránkách bychom chtěli připomenout historii alespoň některých z těchto řádů.